Krumlovský Vodácký Maraton 2006

k článku je připojena galerie

Den první, pátek 13. října 2006 - Příjezd

Pro někoho tento den znamenal symbol smůly a neštěstí, pro nás to však byl den odjezdu na poslední závody sezóny. První část, osazenstvo modrého transitu, měla sraz kolem 17:00 na malém náměstí u Lípy. Po příchodu všech a naložení bagáže se téměř celé dvě posádky vydali na cestu. Auto řídil Lukáš a jeho spolujezdci byli Peťatá, Domča, Helča, Pája, Klouzek a Štěpán. Ano jistě do počtu nám několik osob ještě chybí. Hanka, Špunt, Ája a Péťa vyráželi stříbrnou Octávií až po skončení tulácké schůzky.

* někdo, kdo jel modrým transitem, by sem mohl dopsat zajímavosti z cesty :-) *

Putování stříbrné Octávie: Naše cesta proběhla vcelku poklidně (teda pokud nepočítám Špuntíkovo mírné zděšení, když zjistila, že řídím…). Po cestě jsme si zanotovali několik písniček, probrali nejbližší akci tuláka - Zamykání Berounky a než jsme se nadáli už jsme míjeli značku „Český Krumlov“.

Cesty nás všech se spojili až v hospodě u piva (či limonády) na místě prezentace v pivovaru Eggenberg. Po několika vypitých půllitrech jsme usedli do přistavěných vozidel a vyrazili směr ubytovna „Vltavan“. Všichni unaveně ulehli do svých spacáků a usínali s myšlenkami na následující závod (nebo s myšlenkami na ….. něco jiného). Všichni, všichni až na jednu… Ája se jela ještě projet na otočku do Českých Budějovic pro člena konkurenční posádky ze Starého Kolína.

 

Den druhý, sobota 14. října 2006 - Závod

Ráno jsme se probudili, tak kolem deváté ráno, posnídali jsme a vyčkávali příjezd rodičů – Honzy a Aleny. Pak jsme nasedli do vozů a už jsme si to šinuli na start. Po dokonalé přípravě lodí jsme se nasoukali do neoprenů a s nervozitou, která se zvětšovala přímo úměrně blížícímu se startu, jsme vyčkávali na přílet helikoptéry. Se zvukem točící se vrtule zazněl výstřel a nejrychlejší lodě už vyráželi kupředu. Po několika metrech nás čekala první překážka a to rožmberský jez. Tam byl ale nával! (viz foto). Pak už závod probíhal celkem poklidně až do cíle. S radostí jsme uvítali, že se letos nemusí jet na konci ten protiproud. První slova po závodě posádky Blue Bone zněla: „Čekaly jsme to horší…“ Asi jsme mohly pádlovat víc :-). Konečné výsledky: Redline dorazili do cíle v čase 2:10:07.16 (v kategorii 6. místo, ve skupině také 6. místo, celkově 8. místo), Blue Bone dorazily do cíle za 2:32:40.95 (v kategorii 3.místo, ve skupině 18.místo, celkově 35.místo).

* Redline mi do uzávěrky neposkytli informace o závodě z jejich pohledu, proto tu od nich zatím nic není, ale jistě to doplní… *

V cíli nás čekalo bohaté pohoštění, od guláše, přes energy drink až po ananas… Po chvilce odpočinku jsme naložili pramice, převlékli se z neoprenů a vrátili se do ubytovny. Před sebou jsme měli zhruba několik hodin volna, kterých každý využil jinak, někdo k relaxaci, osprchování či četbě, další šel hledat „kešku“ do Rožmberku…  Kolem půl šestý jsme se všichni opět sešli na pokoji. Po večeři jsme se vydali na vyhlášení. Nejlepší z celé akce byl asi video sestřih ze závodu, po jehož skončení jsme vyrazili do hospody, která byla blíž k „Vltavanu“. Z hospody jsme se vraceli v doprovodu Starokolíňáků asi kolem 2. hodiny ranní. Celý večer jsme zakončili turnajem v curlingu (Neptun : Starý Kolín) s mýdlem v pánské koupelně. Vyhráli jsme :-).

Opravdu unavení jsme se po třetí hodině dostali konečně do postele.. A šlo se spát… Všichni… Všichni, až na jednoho… :-). Kdo a kde to jen byl…? :-)

 

Den třetí, neděle 15.října 2006 – Návrat

Na tomto ránu byl asi nejhorší ten budík… Už dlouho jsem neslyšela tak zákeřný zvuk… Bohužel to znamenalo, že musíme otevřít ty ospalé oči, obléct se, nasnídat se, sbalit si věci a vyrazit na cestu domů. Posádka modrého transitu byla o něco málo rychlejší v balení, a tak měla na cestě náskok, který se nám podařilo dohnat až u Milína. V klubovně jsme vyložili lodě, pádla a vesty a slůvkem „AHOJ“ jsme ukončili zase jeden z těch skvělých závodních víkendů…

Vytvořil: Ája | Přidáno: 2007-03-03 16:02:22 | Sdílej na Facebooku