Lipno 2006 - MR

k článku je připojena galerie

Čtvrtek

          Na Lipno se vyráželo ve čtvrtek ráno (tedy Hanka + RedTeam). Ája a jiní každoroční účastníci dorazili již ve středu. S Péťou jsme se zdrželi tankováním u Makra; platební karta zarputile bojkotovala, ačkoliv velmi dobře věděla, že jedeme na čas. Teprve při 5. pokusu se umoudřila, jakoby se nechumelilo. Vysbírali jsme Klouzka a následně Páju na nádraží v Řevnicích (časovou ztrátu jsme svedli na Klouzkovy kobzole – info Klouzek nebo slovník staroslověnštiny). Následovala zastávka pro Štěpána a nakrmení Pontyho (Čermákovic kocourek). Cesta příjemně ubíhala za čilého rozhovoru a přelaďování stanic (to asi tak příjemné nebylo – ale nejen chlapci, když dostanou do ruky ovladač, tak jsou k nezastavení; příště se polepším J). Ve chvíli, kdy auto rozezvučela písnička No limit, byli spokojeni všichni (náramný penten).

          Protože se ve čtvrtek ještě nepouštěla voda, rozhodli jsme se vyzkoušet windsurfing. Dojeli jsme do Černé v Pošumaví, ale počasí nás vyvedlo z rovnováhy (někdy doslova). Vítr byl opravdu velmi silný, a tak si ani Štěpán v těchto místech do vody netroufl (prodavač z půjčovny na něm chtěl vědět, zda umí nasedat z vody, jinak že mu surf nepůjčí). Zajeli jsme protodo Frymburku, kde jsme hledali tak dlouho, až jsme jednu půjčovnu opravdu našli. Jediný, kdo odolal kouzlu toho sportu byl Klouzek. Raději se vydal na houby a mě zapůjčil svůj neopren, což jsem s radostí uvítala. První se na prkno vrhl Štěpán a jízda mu opravdu nečinila vetší problémy. Já a Pája (stáli jsme na tom poprvé) jsme proto mylně nabyli pocitu, že to zas taková věda nebude. Pája se ujišťoval myšlenkou, že na snowboardu to umí a tohle že nebude zas takový rozdíl. Ani nevím, čím jsem se ujišťovala já, jelikož u mě vedou lyže. Druhý vyrazil do boje s tímto strojem Péťa. Zápasil více než Štěpán, ale za chvíli také ladně brázdil lipenské vody. Mezitím nás přijeli pozdravit Čermákovi. Vydrželi s námi asi hodinu a zpříjemnili tak čekajícím na další jízdu jejich drkotání na břehu. Nastoupil Pája. Shlédla jsem pár jeho pokusů zvednout plachtu a radši jsem odešla nasoukat se do Klouzkova neoprenu. Když jsem se vrátila, Pája už také plul. Všechny nás přivedl v úžas, když si to sebejistě vyrazil podél mola…elegantně se vyhnul šlapadlům a pokračoval dál. Teprve když se ocitl nebezpečně blízko jedné plachtnice, nám došlo, že to asi takhle nezamýšlel. Nakonec to ale statečně vyřešil položením plachty. Pak došlo na mě. Navlékání toho gumového obleku mě asi vysílilo natolik J, že plachta nešla nahoru ani o píď. Teprve poHonzových radácho pokrčení v kolenou apod. se plachta pohnula nahoru. Štěpán s Péťou mě ze břehu navigovali a ujišťovali, že mi to fakt jde (hodní chlapci J). Po mě se ještě jednou projel Štěpán. Pak jsme vrátili surf a zamířili směr Loučovice.

          S Klouzkem se Péťa dohodl, že bude stát u silnice, abychom ho nepřehlédli. Místo Klouzka se ale u krajnice povalovala jen naditá černá taška. Znenadání z lesa vykoukl šťastný obličej. Vášnivý houbař, nevnímaje narážky, že byl opravdu na „viditelném místě“, se chlubil svým úlovkem - chvílemi ho slastně očichával a vinul do náručí. Společně s Pájou se těšili na smaženici; ostatní se shodli na číně. To jsme ovšem netušili, že náš budoucí příbytek se od minulého roku změnil. Jinak velmi příjemný pan majitel udělal z kuchyně – prádelnokuchyň, čímž zmizel vařič. Vyjeli jsme tedy koupit vařič. Ve Vyšším Brodu jsme nepochodili; ale aspoň jsme zakoupili pití na večer. Těsně před Krumlovem si někdo všiml po levé straně silnice bazaru. Kluci nadšeně vylétli na nákup; já jsem byla poněkud skeptičtější. Za chvíli se vrátili se starším, ale prý fungujícím vařičem (prý se jich prodavač ptal, zda chtějí fční nebo nefční, a pak jim ho dokonce zapojil). Mou poznámku o původu vařiče Klouzek zásadně odmítl. Jeho vážná intonace mě natolik pobavila, že jsem přestala oponovat a těšila se na večeři. Vaření se zhostil převážně Klouzek a Péťa. Výsledky byly bravurní (vřele doporučuji). Po večeři jsme dlouho čekali, než dorazila ostatní mládež, leč dočkali jsme se. Kluci popíjeli pivo (každý jiný druh), holky nějaký likér (něco s maracujou a vodkou – mňami), vaječnák a víno. Zajímavou zábavou se stalo spojování psích předků a zadků (Štěpánova kartičková hra). Některým se to podařilo; někteří při tom pomalu ztratili nervy (viz Pája a následně i Lenka Mejdřická). Ája + friends odešli kolem 12, protože jeden mladší účastník (Kája) musel být dříve doma. I RedTeam se uložil ke spánku – Klouzek, Pája a Štěpán museli bohužel usínat při vůni hub, číny a jiných pochutin (z jejich pokoje byla vytvořena kuchyň, jídelna, společenská místnost i ložnice – Péťův a Hančin pokoj měl na tyto účely moc „nudloidní“ tvar), ale jistě jim to na klidném spánku neubralo. První den pomalu odplouval do říše snů…………..(chvilka poetiky). 

 
Pátek

V pátek jsme se nahoru (ke startu) dohrabali až kolem polední hodiny - u snídaně jsme se zabavili např. testem jak muži rozumí ženám; jak ženy rozumí mužům :) Honzaměl nahoře na přehradě ukázku nejnovějších nafukovacích kajaků. Bylo nám nabídnuto si je dle libosti vyzkoušet, což se nedalo odmítnout. Žádné cvakání jako u kajakového póla na Berounce se nekonalo. Poté už se RedTeam šel převléknout do svých gumových hábitů a hurá na vodu. Při této tréninkové jízdě je doprovázela zkušená skupina kajakářů. Čerstvá řidička Ája zaujala funkci převozníka (ne po vodě, nýbrž a naopak po souši). Já s Alčou (starší) jsme se rozhodly, že se podíváme na "kluky v akci". Dojely jsme na kole a posléze i pešky kolo vedouce vedle sebe (octily jsme se totiž v CHKO) ke Schodům- jeden z těžších úseků Čertových kamenů. Cestou jsme projížděly okolo Škvíry, kde jsme ale obě odmítly čekat, protože pohled na ní nám obracel ten vakovitý orgán břišní dutiny.

Bylo řečeno, že kluci by to měli jet okolo 2 hodin (kajakáři měli v plánu hodně zastavovat a prozkoumávat předem trať). Tak jsme si řekly, že do šesti hodin není žádný důvod k panice. Do 17:50 čas příjemným povídáním docela ubíhal. Pak začala už i Ája posílat sms, kde RedTeam vězí. Po šesté hodině se hovor stočil k tématům - pevnost helmy při nárazu o kámen, záchrana tonoucího apod. A tu, kde se vzal, tu se vzal, za námi stál Štěpán. Pozorně si s kajakáři schody prohlédli; známý kajakář stačil prohodit, že jsou kluci fakt stateční, a už byli pryč. Schody zvládli dobře; vyhnuli se dokonce místu, kde jiné posádky měli velké potíže. Teprve na klidnější vodě pod schody se zaškobrtli na kameni. Z našeho pohledu jsme viděli jen zvednutý zadek raftu a Štěpánova a Péťova záda. Chvíli to vypadalo, že tam už RedTeam bude nocovat, ale pak se velmi zajímavými pohyby a nadskakováním dostali zpět na vodu.

Následoval odjezd nahoru, převlékání a večeře. Štěpán se pochlubil hezkou odřeninou na holeni (kterou se za celý víkend nepodařilo zavázat tak, aby neprosakovala - to mě teda moc nectí) a Péťa kupodivu jen opravdu malou oděrkou. Tato zranění se jim podařilo získat při převrhnutí ve Škvíře (žaludek se tedy obracel velmi správně).


Zde doplní Péťa nebo někdo jiný z RedTeamu jaká byla jízda na raftu.

bude snad doplněno co nejdříve :), očekávejte aktualizaci reportáže.

Večer nás přišli navštívit jen Ája a Kája; ostatní byli líní. A pak hajany, ovečky, blechy atak.

 
Sobota

Konečně nadešel den závodu. Při snídani hoši diskutovali o včerejší jízdě i probírali jízdu budoucí. Podél trati na kole jsme se vydala tentokrát alone, protože Alča (starší) se vzdala pohledu na raft v rozbouřené vodě a šla raději s ostatními na houby.Ája opět v roli řidiče u cíle. Stavila jsem se na stratu a u Škvíry na pár foteček a pak už zas hurá ke schodům. Péťův foťák působí zřejmě profesionálním dojmem, a proto mě přihlížející pustili mezi sebe na fajn kámen. Přesto se mi podařilo zachytit jen pár okamžiků RedTeamu na schodech, protože to je fofr.Ještě jsem se zapomněla zmínit, že posádka si zakoupila nová super lehká (a určitě i jinak super) pádla. Po dojezdu do cíle zbylo už jen 3,75 pádla + jedno náhradní pádlo po cestě ztraceno. Šťastlivcem vlastnícím jen ¾ pádla byl Péťa. V cíli jsme si prohlédli vítěze a kluci nepohrdli plechovkou piva zdarma. Štěpán se nabídl, že pojede zpět na mém kole - tuto velkorysou nabídku jsem s chutí přijala. Nahoře jsme pojedli, popili a podívali se na závod kajaků. Pak jsme si zapůjčili R6 a ve složení Péťa,Pája, Klouzek, Ája, Lenka Mejdřická, Hanka sjeli k mostu. Tím jsme i my nezávodící uspokojili své raftingové touhy.

Večeře byla záležitosti jedné hodiny včetně střídání ve sprchách. Na víc nebyl čas, čekal nás nabitý večer. Nejdříve jsme zavítali na vyhodnocení Mistrovství ČR mužů na R4 do campu ve Vyšším Brodu. Současně se tam konalo i vyhlášení přehlídky kuriózních plavidel. Akci doprovázeli různé atrakce - vodní fotbal, boj na stojanu s palici v ruce, jízda na imaginárním býkovi (nebo co to bylo za potvoru), stolní fotbálek apod. Pája s Klouzkem a následně Péťa se Štěpánem bojovali právě s těmi palicemi (viz. fotky). Než se slečny (Ája a Hanka) odhodlaly do boje, ring byl vypuštěn (byl gumový). Stejně to dopadlo i s býkem. Stolní fotbálek jsme proti Péťovi a Klouzkovi prohrály (ale snaha byla veliká :)). Pak si to ve stolním fotbálku rozdali kluci. Jejich dlouhý souboj otrávil místní omladinu, takže se chodili každých pět minut ptát, kdy už skončí. Nicméně s Ájou jsme se tím nesmírně bavily. Pak začala hrát nějaká kapela (nevybavuji si ani název, ani žánr) a následovalo konečně vyhlášení. Fotky, potlesk.

Přesunuli jsme se do vinárny za staršími, kde jsme chvíli hráli ping pong, skládali rubikovku, povídali atak. Závěr patřil opět klučičímu pokoji. Každý si ve večerce nakoupil, na co měl chuť. Zelená, Myslivecká s příchutí slivovice, víno, pivo, poslední zbytky vaječňáku. Kája musel být opět dřív doma – tentokrát ho šli doprovodit první dva v zabití v Bangu – Péťa a Hanka. Zvolili jsme cestu přes kopec, protože jsme chtěli změřit, kudy je to kratší. Po cestě nás zastavil opilý řidič s otázkou, kde je ještě otevřená hospoda. Hovor se potom proto stočil k řízení a alkoholu. Dostalo se nám pochvaly za náš doprovod (argument, že jsme první odešli do věčných lovišť, nezafungoval). Cesta zpět byla opravdu delší, a proto jsme si na závěr dali sprint po asfaltce (tentokrát ne na zádech, ale každý po svých + bez pádu + bez zraněníJ) Zábava pokračovala; po čase Klouzek a Hanka vytuhli. Vzbudila mě až Péťova přisprostlejší slova při hře (veselé probuzení J). Hladina nápojů v lahvích znatelně poklesla, nosy se začervenaly, ručička se přiblížila ke čtvrté hodině. Toť asi vše....ještě si pamatuji, že v průběhu noci přišel taky lehce napojený pan majitel zkasírovat pobyt. GN

 
Neděle

Snídaně, uklízení, stěhování nábytku na původní místo, mytí nádbí, pakování, odjezd nahoru. Štěpán s Péťou si to sjeli ještě na Orinocu; ostatní mezitím trávili čas s Erikem (=Áji želvička). Pak opět se opět celý RedTeam naposledy vydal na trasu. Ája v roli převozníka, Hanka v roli spolujedoucího u převozníka. Autíčko nám ale chtělo ukázat, že to tak lehce nepůjde, i když ruce řidičky jsou sebejemnější, a začalo pískat. Tedy respektive nám došlachladící kapalina. Dle rad vedoucího pumpy, jsme mu dolily šťávu, ale zhltlo jí nějak moc rychle - až opět ke kritické rysce. Nicméně kluky jsme naložily a pak podebatovali, jestli rozlitá kapalina pod autem může být právě ta chladicí. Usoudili jsme, že ne a že se to prostě nějak zvládne.

Ája nás opustila (do dodávky) a vydali jsme se zpět do Řevnic. Po cestě zastávka na jídlo v KFC (Štěpán, Péťa, Hanka) a Globusu (Klouzek, Pája). Autíčko opět dostalo blahodárnou kapalinu. Čermákovi jsme dohnali až v serpentinách z Mníšku. Podle lehce opatrnější jízdy jsme poznali, že řídí Ája - patří ji náš obdiv.

A to je konec, přátelé. Bylo to boží - kdo nebyl, může jen litovat :)

Vytvořil: Hanka | Přidáno: 2007-03-03 16:02:17 | Sdílej na Facebooku